Peníze, dluhy a představy – Vlasta Pažourek

Když bylo potřeba šetřit

V letech 2010–2014 jsem seděl v Radě města Děčína a naší hlavní starostí bylo hledání úspor. Předchozí vedení města v čele s primátorem Raškou mohutně investovalo a zanechalo po sobě dluhy, které byly na hranici možností města. Byla zde i řada dalších problémů, které se postupně podařilo napravit, ale o těch někdy příště.

V létě 2011 městu Děčín dokonce banka odmítla poskytnout kontokorentní úvěr. Když naše radnice v čele s Františkem Pelantem v roce 2014 končila, zůstaly po ní naopak finanční rezervy. Někdo by mohl říct, že šlo o neproinvestované peníze. Faktem ale je, že město bylo bez dluhů. A to jsme neprodali ani Technické služby, ani Termo. Naopak vzniklo úspěšné Středisko městských služeb.

Máme se z minulosti konečně poučit?

Závěrečný účet města z loňského roku opět otevírá téma zadlužení. Když čtu představy některých kandidátů do zastupitelstva o výstavbě sportovní haly, kuličkárny, parkovacího domu a dalších projektů, připadám si, jako bych se vracel v čase.

Město může stavět a modernizovat jen tehdy, pokud na to má finanční prostředky. Jistě by stálo za to trochu zpomalit a zamyslet se lépe nad tím, kde peníze na rozvoj skutečně získat.

A co by mělo být prioritou?

Moje snaha vrátit se do komunální politiky souvisí právě s potřebou více řešit zdroje a reálné možnosti města. Přenášet náklady modernizace na obyvatele není dlouhodobě udržitelná cesta. Je čas vrátit se k tomu, co je pro město opravdu nezbytné, tedy ke školám, komunikacím a bezpečnosti.

Paradoxně úkolem města není zajistit plynulou dopravu na státních silnicích. Město by se mělo soustředit především na to, aby byla doprava dostupná ke každému domu, například pro sanitku nebo hasiče.

Klesá počet dětí. Uživíme do budoucna stejný počet škol? Dokážeme účinněji zabránit prodeji drog na ulicích?

Rozvoj, který si na sebe vydělá

Je nutné přemýšlet o takovém rozvoji, který městu přinese nové příjmy, nikoli pouze další provozní náklady. Děčín dlouhodobě přichází o obyvatele a s jejich úbytkem klesají také příjmy z rozpočtového určení daní.

Vážení současní i budoucí zastupitelé, radní a místní politici, až budete přicházet s novými projekty, zkuste si zároveň odpovědět na otázku, kde na ně město vezme peníze. Někdy je totiž větším uměním nepostavit další budovu než vytvořit novou kapacitu, kterou bude následně obtížné financovat a udržovat.

Otázka na závěr

Kolik restauračních zařízení město vlastní? Kolik stojí jejich údržba? A kolik na nich skutečně vydělává?

Zkuste si na tyto otázky odpovědět, až budete navrhovat další investice z veřejných peněz.

Vlastimil Pažourek