Městský majetek pod kontrolou a veřejně - Václav Roud - STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ V DĚČÍNĚ V KOMUNÁLNÍCH VOLBÁCH 2026

Nejen vědět, co město vlastní. Znát stav, plán, náklady a odpovědnost – a ukázat to občanům srozumitelně na jednom místě.

Před několika dny město oznámilo, že na Tyršově mostě mění revizní lávky. Původní byly podle města ve velmi špatném stavu a neumožňovaly kvalitní prohlídky mostní konstrukce. Za nové město zaplatí 2,7 milionu korun bez DPH.

Už zadávací dokumentace z roku 2024 přitom u jedné z lávek popisovala značné korozní úbytky a počítala s odstraněním prakticky celé její konstrukce.

Nevím a z veřejně dostupných informací ani nechci tvrdit, že by pravidelný nátěr za několik desítek tisíc zabránil dnešní výměně za miliony.

Ale přesně tohle bych jako občan chtěl být schopen zjistit.

Kdy byla lávka naposledy kontrolovaná? Jak se její stav postupně zhoršoval? Jaká údržba se na ní prováděla? Kdy bylo poprvé doporučeno větší opatření? Kolik by stálo tehdy a kolik stojí dnes?

Pokud tyto informace máme, můžeme zjistit, zda jsme se o majetek starali dobře. Pokud je nemáme, těžko se z minulosti můžeme poučit.

Nestačí vědět, co město vlastní

Děčín vlastní obrovské množství nemovitého majetku. Mosty a lávky. Budovy. Školy. Sportoviště. Komunikace. Chodníky. Opěrné zdi. Veřejná prostranství a další infrastrukturu.

Nestačí ale mít seznam parcel a účetní hodnotu majetku. U každého významného objektu bych chtěl znát minimálně:

· jeho technický stav,

· jeho význam a kritičnost,

· datum poslední kontroly,

· termín další povinné nebo doporučené kontroly,

· zjištěné závady,

· plán údržby a oprav,

· skutečné náklady na údržbu,

· historii významných oprav,

· předpokládané budoucí náklady,

· útvar nebo organizaci, která má další krok na starosti.

A všechny tyto informace musí být na jednom místě.

Pět stupňů technického stavu

Technický stav nemusí být pro běžného občana složitý. Dokážu si představit jednoduchých pět kategorií:

1. Výborný stav Objekt nevyžaduje mimo pravidelnou údržbu žádný významný zásah.

2. Dobrý stav Existují drobné závady, ale bez významného vlivu na funkci nebo bezpečnost.

3. Zhoršený stav Je potřeba naplánovat opravu nebo významnější údržbu.

4. Špatný stav Oprava je prioritní a další odklad významně zvyšuje riziko nebo budoucí náklady.

5. Havarijní stav Je nutné okamžité opatření, omezení provozu nebo uzavření.

Samotné číslo ale nestačí. Stejně důležité je vědět, jak zásadní daný objekt pro město je.

Rozbitá lavička a most přes Labe mohou mít stejný technický stav, ale jejich bezpečnostní, dopravní i ekonomický význam je úplně jiný.

Priorita proto musí vznikat kombinací technického stavu, bezpečnostního rizika, významu objektu a ceny dalšího odkladu.

Kontrola nemá být otázkou pocitu

Termín další kontroly také nemůže záviset na tom, zda si někdo zrovna vzpomene.

Někde interval stanoví zákon nebo technický předpis. Jinde vychází z doporučení výrobce, projektanta nebo specialisty. A tam, kde konkrétní povinnost stanovena není, musí nastoupit dobrá technická praxe a zkušenost správce.

Systém má sám upozornit:

· Za měsíc má tento objekt povinnou prohlídku.

· Tato kontrola je po termínu.

· Tady se stav proti minulé kontrole zhoršil.

· U tohoto objektu není naplánované financování doporučené opravy.

Právě od toho máme digitalizaci. Ne aby nám místo papírové tabulky vznikla tabulka elektronická. Ale aby systém sám upozornil, když se skutečnost začíná odchylovat od plánu

Rozpočet má začínat u skutečné potřeby

Dnes se při debatě o údržbě často dostaneme k větě: „Na všechno nejsou peníze.“

To je pravda. Nikdy nebudou.

Právě proto ale potřebujeme nejdřív vědět, kolik by skutečně stála odpovědná péče o městský majetek.

Plán údržby má říci například: pro příští rok potřebujeme 120 milionů. Rozpočet nám dovoluje dát 90. Dobře. Politické vedení potom musí určit, které práce se odloží.

Ale společně s tím musí být vidět také druhá informace: Co nás ten odklad bude stát?

Pokud dnes odložíme opravu za půl milionu a technici odhadují, že za tři roky může stejný problém stát pět milionů, je to pro rozhodování naprosto zásadní údaj.

Rozpočet nemá určovat, co bychom měli potřebovat. Nejdřív musíme znát potřebu a potom transparentně rozhodnout, co si můžeme dovolit.

Údržba není náklad. Někdy je to investice do budoucí úspory

Z profesní praxe znám případ průmyslového provozu, který každoročně investoval významnou částku do údržby vzduchotechniky a filtrace.

Na první pohled se mohlo zdát, že jde o drahou službu jen proto, aby se do výrobních prostor dostával čistší vzduch.

Firma si ale spočítala celý dopad. Více prachu znamenalo větší opotřebení zařízení, častější čištění, více práce, vyšší riziko poruch a ztráty ve výrobě.

Výsledek byl jednoduchý: preventivní údržba stála výrazně méně než problémy, kterým zabránila.

A právě toto bych chtěl dostat také do rozhodování města.

Nejen: Kolik stojí oprava? Ale také: Kolik bude stát, když ji neuděláme?

Ne další aplikaci. Jeden systém.

Děčín už dnes provozuje veřejný portál městských projektů, na kterém lze u jednotlivých investic najít například stav projektu, rozpočet, termín nebo kontaktní osobu.

Máme také MUNIPOLIS pro podněty občanů.

Nechci proto vymýšlet další izolovanou aplikaci. Chci tyto principy propojit.

Podnět občana na poškozené zábradlí by se měl automaticky připojit ke konkrétnímu objektu v evidenci. Správce uvidí jeho historii, technický stav i plán údržby. Pokud se na stejném objektu podněty opakují, systém na to upozorní. A pokud je oprava dlouhodobě po termínu, musí to být na dashboardu vidět.

Červená nemá znamenat ostudu. Má znamenat problém, který vyžaduje rozhodnutí.

Veřejný dashboard

Velkou část těchto informací bych chtěl zpřístupnit také občanům. Ne každou technickou zprávu, osobní údaj nebo citlivou informaci. Ale základní přehled ano.

Odpovědnost musí mít dvě strany

Ani nejlepší software neopraví jediný most. Systém funguje jen tehdy, když je jasně rozdělená odpovědnost.

Odborný správce musí odpovídat za to, že známe technický stav, probíhají předepsané kontroly a existuje realistický návrh oprav.

Politické vedení musí odpovídat za priority a za to, jaké prostředky na jejich řešení v rozpočtu vyčlení.

Pokud odborníci řeknou, že je potřeba oprava za deset milionů, a politická reprezentace rozhodne, že letos peníze nedá, může to být legitimní politické rozhodnutí. Ale musí být dohledatelné. A musí být vidět jeho důsledky.

Není ostuda přiznat, že letos na všechno peníze nejsou. Ostuda je nevědět, co potřebujeme opravit a co nás bude stát, když to zase odložíme.

Začněme u mostů

Nemyslím si, že je realistické během jednoho roku naplnit podobný systém každým chodníkem, budovou a zábradlím ve městě.

Nejdřív je potřeba vytvořit kvalitní datovou strukturu a způsob práce. A potom ji postupně plnit.

Začal bych tam, kde je riziko největší.

U mostů a lávek.

Děčín už v posledních letech poznal, co znamená, když se technický stav mostní infrastruktury dostane do bodu, kdy je nutné omezovat nebo zastavovat provoz.

Na malé, ale kritické skupině majetku můžeme systém ověřit, nastavit pravidla a zjistit, co skutečně funguje. Pak přidat významné budovy. Sportoviště. Komunikace. A postupně další majetek.